Jídlo, jako spousta jiných věcí tady závisí na tom, kde se zrovna nacházíte a jaká společenská vrstva lidí je kolem vás. V Daru jsem dva dny bydlela s německými misionáři a jídlo bylo moc super. Po každém jídle ovoce všech možných tvarů a barev.

Pak jsem 2 dny bydlela v sirotčinci v Morogoro. K snídani hrozně mastný, ale domácí chleba a burákové máslo. K obědu a večeři rýže. Každý den stejné. Už tehdy mi začly chybět všechny mléčný výrobky.

A teďka co jíme tady. Každý dům je jiný, má jiné zvyky a tudíž i jiné jídlo. My máme každý ráno k snídani chleba, který je upečený den předem. To mají na starosti děti, udělat těsto a upéct to.. Občas se stane, že děti zapomenou, tak to pak nemáme nic. Osobně mě hrozně baví pomáhat s pečením chleba, protože je to fakt sranda. A navíc je to vždycky překvapení pro místní lidi, že běloch umí používat svoje ruce místo nějakýho přístroje. Celá rodina k tomu má čaj, kterej je strašně sladkej sám o sobě, ale i přesto si do toho každý člověk nasype tak tři vrchovatý lžičky cukru.. Já mám kafe. Když je víkend, snídaně se jí až třeba v 10 a to se vstává tak v 7 když pozdě. Jako hladem tu netrpím, nebo spíš.. Hladem tu netrpím kvůli neostatku jídla, ale protože se jí vždycky strašně pozdě a před tím se pracuje. K obědu máme vždycky Ughali. Taková bílá hmota bez chuti a zápachu. Něco jako kdyby krupičná kaše nebyla tekutá ale pevná. Místo krupice mouka. A k tomu se jí nejčastěji fazole. Každý den tu jsou fazole. Ale dá se na to zvyknout. Jednou byl dokonce den, kdy jsem se fakt moc těšila na fazole, sama jsem nechápala.. Další přílohy můžou být takový sušený rybičky v omáčce, zelí, zeleninová omáčka nebo něco jako špenát, ale jsou to nějaký místní listy, takže nevím.. Přirovnala bych to ke špenátu. :D

Pak až do večeře nic není. Když jsem se ptala na svačinu, začali se mi smát, že chci jíst hady, takže ani to slovo jim nic neříká..

No a večeře – rýže, vždycky.. A k ní vlastně ale úplně stejný omáčky jako k obědu, občas máme 2 stejný jídla za jeden den.

Maso tu je, ale.. Když místní vaří maso, vůbec to není jako naše. Občas dostanete kus masa i s nasekanou kostí a musíte odkousat všechny možný šlachy a ve výsledku to maso se rovná tak pětině toho kousku.. A je to takovej ten druh, co i kdybyste kousali 100 roků, tak to nepokoušete.. Něco jako žvýkačka. Když vás chtějí hodně pohostit, zabijou pro vás slepici. Kousek za domem, takže pak se procházíte a vidíte všude krev, ještěže slepice jí tolik nemá..

Ostatní domy občas mají chapati.. Ty jsou moc dobrý.. Chodíme na ně do Kemonda, jedna taková placka stojí 2 kč. Když chcete rodině udělat radost, koupíte jim k snídani chleba, kterej bych přirovnala k našemu tousťáku, který ale vůbec není tak měkkej a dobrej. Ale všichni jsou tu spokojení.

Hodně mě překvapilo jídlo, když u nás doma jedl pastor mýho sboru. Ughali ani jednou. K snídani omelety, vařený vajíčka, chapati. K obědu vařený banány, velká ryba, rýže, ale všechno úplně tak dobrý, vždycky jsem litovala, že můj žaludek není větší. A ke každýmu jidlu ovoce a džus.

Dají se tu i koupit těstoviny, ale i jsou drahý. I olej je drahý a mlíko.

A co vás možná zajímá nejvíc. Kobylky. Když je poprvé přinesli domů a já jsem viděla, jak těm živým živočichům trhají křídla a nohy, nechtěla jsem to jíst. Pak to přinesli usmažený a člověk by ani neřekl, že to jsou kobylky. Ale přesto, první kus mi musel do pusy strčit můj kámoš. A ta chuť.. Něco jako chipsy, ale hooodně oleje. Ale dá se to jíst. A mravenci taky.