Ona to vlastně není školka, možná bych to spíš nazvala jesle, přestože tohle slovo fakt nemám ráda. V angličtině pre-kindergarten zní mnohem líp. Prostě 2 roky před tím, než děti jdou do školky. V naší třídě máme 14 dětí s věkovým rozpětím 2-5 let, myslím. Na těchto 14 malých dětí je pak jedna učitelka a já.

Většina program se odehrává v jedné třídě, kde je spousta her, k těm se dostanu později, a žádné židle. :)

Náš program je následující:

Program, který se neodehrává ve třídě, se odehrává po cestě na záchod. Před školkou, která začíná v 9, se jde s dětmi na záchod, aby se nemuselo chodit v průběhu.. Což se stejně chodí. A pak se tento celý výlet opakuje ještě v polovině našeho času.

V první polovině si děti hrají na dekách. Každá deka na jedno dítě. Každé dítě jedna hra. Možná si někdo z vás pamatuje svoje školkovské časy. Já ano a africká školka vypadá úplně jinak. Pamatuju si, že holky si spolu hrály v koutku na vaření nebo s panenkama a kluci si v opačném koutku hráli s Legem nebo s autíčkama a pak všichni společně šli na zahradu na pískoviště nebo na prolízky. Tak to ne. Hry, co mají ve školce mají většinou jenom jedno správný řešení, na který děti musí přijít, a jsou jenom pro jednoho člověka. Třeba puzzle nebo kostky, ze kterých musí postavět věž od největší po nejmenší. A pak taky hry, které rozvíjí motoriku jako přelívání vody z jedné plechovky do druhé nebo stříhání s nůžkama... A úděl nás dospělých je „hrát si“ s nima, nebo spíš navigovat je na správný řešení. Občas je to takový, že bych je nejradši nechala si hrát s ostatníma, ale to tu není moc tradicí, tak se snažím místo kostiček si hrát na jídlo a kuchaře a cvičit svoji svahilskou slovní zásobu, domino používat jako telefon a s nůžkama se snažit vystřihovat i jiné tvary než jenom ty, co jsou předkreslené.. Prostě nějak rozvíjet kreativitu, kam jen moje svahilština sahá. Když se totiž kouknu na teenagery vidím, že věří všemu, co jim rodiče nebo jakákoli jiná autorita řekne. Jednou jsme dokonce měli rozhovor o tom, jestli věci na internetu nebo v televizi jsou pravda.. Podle nich ano.. Nechci, aby se chovali jako rebelové a aby pochybovali o všem, co slyší, ale myslím, že trocha kritického myšlení neuškodí.

A teď zpátky ke školce. V druhé části programu, po druhém výletu na záchod, se snažíme děti naučit anglicky čísla, písmena a trochu slovní zásoby – zvířata, pozdravy nebo věci jako kartáček na zuby, hřeben a tak.

Většinou je to tak, že děti jenom opakují několikrát do kola.. Tady jsem moc nepřišla na to, jak to udělat kreativně. Lépe řečeno, jednou jsem udělala 2 hry na čísla a jedna byla pro ně moc složitá, takže to nikdo nepochopil a druhá byla moc akční, takže všichni brečeli.. Tak o další pokus si řeknu zas po nějaké době..

A po tom, co skončíme učení, zpíváme, jíme svačinu a děti jsou domů. 

Moje práce po ukončení školky je uklidit třídu, umýt boty od písku, ve kterých děti chodí trasu na záchod a jít domů.