Green house

Vlastně nevím, kolik toho víte o celým tomhle komplexu, tak to trochu popíšu. Od roku 1992 funguje kousek od městečka Kemondo sirotčinec i se školou. Nepředstavujte si sirotčinec jako jednu budovu. Je tu myslím 8 domů, které jsou pojmenovány podle barvy okenních rámů a dvěří. V těchto domech bydlí pěstounské rodiny s osiřelými dětmi. Často to jsou jenom matky nebo babičky. Rodičovských párů je tu po skromnu. V tomto celém areálu je pak škola (první a druhý stupeň), školka a místo na přespání pro děti, které mají rodiče, ale dojíždí do školy z daleka. Děti z daleka sem jezdí, protože tahle škola je soukromá. Výuka zde probíhá v angličtině a dětí ve třídách je 40 a ne 80, jak ve státních školách. Pro volný čas se tu pak najde i knihovna nebo hřiště na volejbal a basket.

A teď k Zelenému domu, kde bydlím.

Dům se zdá být malý, ale vejde se tam neuvěřitelné množství lidí. V tomto domě bydlí babička, maminka, 8 holek, 7 kluků a já. Až tu budu dýl, něco vám o téhle rodině napíšu víc, ale zatím je moc neznám, tak nechci kecat. No a jak to vypadá uvnitř domečku, kde bydlí 18 lidí? Hezky :)

Máme tady jídelnu s obývákem, který nejsou oddělený. V obýváku je televize a přehráváš CD, což možná některé z vás překvapí, ale já jsem ráda, protože je tu zvykem pouštět si hudbu ke každé činnosti. Pak je jedna úzká chodba, kde můžete najít dvěře do pokoje maminky, babičky, kluků, holek a východ na dvorek. Tak prvně pokoje. Popíšu holčičí pokoj, protože u kluků jsem moc nepobyla. Náš pokoj má 2 okna, v obou jsou moskytiéry. Na spaní jsou 2 dvoupatrové postele a jedna postel, na které jsou ale věci holek. Myslím, že každá tam má svůj kufr, kde má věci. Každý člověk má svoji moskytiéru, která vypadá jako pavučina křížená s postelí s nebesy, jako z pohádky. Ať už vám to připomíná cokoli, vždycky jste rádi, když se vzbudíte bez štípanců od komárů. Jeden štípanec může totiž způsobit malárii. No a pak má každý obyvatel pokoje vlastní poličku. Úkoly do školy se píší na zemi nebo v jídelně na stole.

Když vyjdete na dvorek uvidíte hned dveře do kuchyně. Místnost s kamny, ve kterých se topí dřevem. Už pár měsíců máme problém s komínem, takže většinou je kuchyň plná kouře. Nádobí se umývá u kohoutku s vodou. Je to voda z podzemí, ale dešťovou tu sbírají taky, čistí si tím zuby. Nádobí se umývá v nepitné vodě, mýdlem, které se taky používá jako mýdlo na praní nebo ve sprše. Místo houbičky na nádobí používají kousky plastových pytlů, ve kterých skladujou rýži a mouku. Utěrky tu nevedou, podporují můj styl sušení nádobí, který říká „to přece uschne samo“. Nádobí je železný, ale pro matku a babičku takový jako u nás (keramický??), některý hrníčky jsou plastový.

A teď vás určitě zajímá sprcha a záchod. Tak prvně sprcha. Vykachličkovaná místnost s kohoutkem, ze kterýho neteče voda. Takže si tam musíte donýst lavor se studenou vodou a polívat se. Občas vás tam navštíví i nějaký gekon. A záchod. Za tu dobu, co jsem v Africe, tak evropský záchod jsem viděla jednou, a to v Daru u německých misionářů. Tady říkají záchod díře v zemi. Má to tak 10 cm v průměru a je to plný vody. Sednout si k tam nemůžete. No a záchod u nás je vzdálen tak 5 metrů od domu a vypadá to jako 2 kadibudky – aspoň z venku.. Ale dá se zvyknout..

Ještě jsem zapomněla – před zeleným domem žijí 2 psy.